Poctivá rekonstrukce památkově chráněného objektu Roubenka

Redakce | Pondělí, 30. září 2024 |

Rekonstrukce historicky cenných objektů nebývají jednoduchou záležitostí, obzvlášť těch památkově chráněných. Když se ale spojí vědomosti, pokora, ochota naslouchat a snaha o nalezení kompromisu se šikovnýma rukama řemeslníků, bývá výsledek více než uspokojivý. Jako příklad vzorné rekonstrukce památkově chráněného objektu by mohla sloužit Roubenka.

Truskavna je obec na okraji CHKO Kokořínsko. Zde se nachází areál památkově chráněného statku, který byl v letech 2003–2010 revitalizován a díky tomu našel i nové využití. S jeho majitelem jsem si povídala už loni na podzim a příběh Roubenky jsme vám popsali v minulém čísle našeho časopisu sruby&ROUBENKY. Teď si posvítíme na průběh nelehké rekonstrukce.

Historie Roubenky

Rok 1791 – tento letopočet se zachoval v kabřinci západního bohatě zdobeného štítu, ale podle dochovaných dokumentů (hlavně podle vojenského mapování z let 1764–1768) se předpokládá, že hospodářský objekt na Truskavně čp. 3 je mnohem starší. Rok vyřezaný do štítu pak odpovídá dataci přestavby. Vzhled je známý z fotografií z konce 19. a počátku 20. století. Celý areál sloužil jako hospodářství a podle bohatého zdobení pavlače a štítu i dispozic stavení lze předpokládat, že šlo o statek bohatý.

Chalupa byla řešena jako klasické venkovské stavení. Ze síně doprava se vstupovalo do hlavní obytné místnosti. Je pravděpodobné, že původní stavba před rokem 1791 byla skromnější a nacházela se zde pouze světnice. Světnička (malá roubená místnost vedle světnice) byla dostavěna později a sloužila jako výměnek (bydlení pro prarodiče). Ve světnici stálo původní topeniště – pec, do které se přikládalo z černé kuchyně v síni. Část síně a černá kuchyně byly zděny z pískovcových štuků. K rozšíření původně pravděpodobně menší kuchyně a dostavění druhého komínu došlo až při výstavbě výměnku.

Nejstarší hypotetický půdorys chalupy tedy odpovídá jednoduchému obdélníku a k jeho rozšíření došlo až v pozdějších letech. Část domu od síně vlevo je zděná z pískovcových štuků. Ze síně se vstupovalo do komory, zbývající část domu představovaly chlévy, přístupné ze zápraží. Otázkou zůstává, zda se v patře původně nacházela místnost s komorou, což v dané době nevnímáme jako běžné, ale vzhledem k tomu, že statek byl bohatý, to nelze zcela vyloučit. Stejně tak je ale možné, že v prvotní podobě zde byly pouze sýpky a komory a až při následném rozšiřování došlo k úpravě komory v patře na druhou obytnou místnost.

Světnice, světnička a horní patro jsou roubené. Roubení bylo podle dochovaných fotografií z exteriéru bíleno vápnem, v interiéru pak byly vápenným nátěrem opatřeny pouze obytné místnosti (síň, světnice, světnička). V průběhu rekonstrukce došlo v síni k odkrytí původního roubení, kde se dochovaly zbytky nátěrů (červený, modrý a další odstíny). Západní štít byl v dané době roubený, opatřený vápenným nátěrem, nikoliv omítaný.

K jeho omítnutí došlo pravděpodobně až v druhé polovině 19. století. Z dochovaných terénních skic je zřejmé, že téměř do poloviny 20. století si objekt zachoval původní tradiční uspořádání. V 50. – 60. letech byl zařazen mezi nemovité kulturní památky. V tomto období byla chalupa řádně udržována a dochovaly se i terénní skici půdorysu a přízemí. Špýchar se už tehdy nacházel ve velmi špatném stavu.

Jak Roubenka vypadala před rekonstrukcí?

Předchozí majitel provedl na celé usedlosti v průběhu 80. let úpravy, které nerespektovaly historické hodnoty objektů. Ze světnice pravděpodobně vyboural kachlová kamna, která nahradil krbem, a podlahu okolo snížil. Roubené stěny z vnitřní strany „vyrovnal" přizdívkou z cihel. Světničku zateplil heraklitem a vybudoval zde kuchyň (dodnes je zřetelný způsob provedení vnitřní kanalizace – byla zasekána do roubení). Jižní stěnu původní černé kuchyně uboural a vystavěl zde novodobý dvoupodlažní přístavek.

Do prostoru této místnosti pak vestavěl saunu. Stáje pak využíval jako garáž, kde pod podlahou vybudoval hluboký montážní prostor. V patře předchozímu majiteli nevyhovovala malá světlá výška, a tak zvedl celý krov o výšku jednoho stropního trámu. Kromě toho vybudoval i nové schody na půdu, které ovšem zasahovaly do dveří z chodby na pavlač, proto vedle nich do roubení vyřízl dveře druhé. V novodobém přístavku v patře vznikl další pokoj a půdička vedle světnice sloužila jako koupelna se záchodem.

Původní venkovní schodiště z pavlače zaniklo. Roubené sýpky v patře zůstaly víceméně bez zásahu, až na zasekání rozvodů do roubení. Půda a krov zůstaly zachovány krom škod způsobených zatékáním vody skrz střešní krytinu. Nejhůře ze všech objektů dopadl špýchar, jehož roubená část zcela zanikla a zůstal zachován pouze sklep a přízemí, zděné ze štuků, které bylo zastřešeno železobetonovou deskou.

Poškozené pískovcové zdivo nechal majitel obezdít cihlami a polepit keramickým obkladem. Nosná konstrukce stodoly zůstala zachována. Původní majitel ve štítu stodoly zbudoval zapuštěnou lodžii, v přízemí pak prostor mezi pilíři vyplnil skleněnými tvárnicemi copilit. Dalším výrazným zásahem bylo vybudování železobetonového bazénu u jihovýchodního rohu chalupy.

Průběh rekonstrukce Roubenky

Současní majitelé celý areál v roce 2002 odkoupili v havarijním stavu a jejich cílem bylo ho zachránit. Navázali proto kontakt s místními řemeslníky a památkovým ústavem. První fází rekonstrukce byla záchrana nejcennějších částí stavby – pavlače, bohatě zdobeného západního štítu, krovů a střechy. Nenávratně poškozené části pavlače byly nahrazeny novými, ručně vyrobenými, vše ostatní bylo opraveno a konzervováno. Po rozkrytí střechy se musely některé prvky úplně vyměnit. Došlo také k výměně střešní krytiny – eternit a plech, kterými zatékalo, nahradil štípaný šindel.

Než došlo na zpracování studie a projektu, rozhodli se majitelé, že v rozlehlém areálu vybudují penzion, a k tomu pak celý projekt směřoval. Záměrem majitelů i všech spolupracovníků bylo zachovat to cenné na stavbě, co možná nejšetrněji odstranit zásahy z 80. let a zároveň celému areálu vdechnout nový život. Projekt zpracovala Ing. Petra Zajíčková, spoluautorem řešení interiéru je Akad. arch. Luděk Maschio. Veškeré práce probíhaly se spolupráci s NPÚ střední Čechy, dozorovala je Mgr. Jana Berková.

Opravy roubených částí a stavbu nových provedla firma Roubenky Střihavka a opravu střechy a pokládku šindele pak realizoval pan Vostřel z Kamenického Šenova. Po zpracování a přípravě veškeré dokumentace a získání stavebního povolení začala kompletní a náročná revitalizace celého areálu a vzhled Roubenky jako kdyby se posouval proti proudu času. Nejvíce je to vidět ve světnici v přízemí. Krb zbudovaný předchozím majitelem byl nahrazen kachlovým sporákem, keramická dlažba prkny.

Vedlejší světnička byla vysvobozena z heraklitového obložení a vznikl zde výčep a jídelna pro hosty penzionu. Majitelé se nakonec rozhodli zachovat přízemí novodobého přístavku. Odstraněním sauny vzniklo zázemí pro penzion – kuchyně a sociální zařízení přístupné od bazénu. Ve zděné části přízemí, kde bývala komora a chlévy, byly vybudovány tři pokoje pro hosty. Z hlubokého montážního prostoru pod původní garáží vzniklo technické zázemí pro bazén, který musel být s ohledem na statiku zachován.

Světnici v patře byla navrácena původní světlá výška a úpravy zde téměř nejsou patrné. Majitelé zde také nechali zbudovat „okénko" s ukázkou původní omítky pokládané na dřevěné kolíky (takových drobností a odkazů na staré stavební techniky je v celém objektu několik). V prostorách původních sýpek bylo zachováno a konzervováno nepoškozené roubení a prosvětlení pokojů zajistila nenápadná okna pod stropem a dvojité dveře (původní dřevěné byly zevnitř doplněné novými skleněnými).

Došlo také k obnově povalového stropu. Na chodbě v patře přibyly nové schody na půdu, které odpovídaly původním, vyřezané roubení bylo nahrazeno novým dřevem. Po zateplení mohl být rozlehlý půdní prostor v době fungování penzionu využíván jako čajovna nebo konferenční místnost. Unikátní je zachování přístupu do obou štítů, díky tomu je možné si je prohlédnout zevnitř. S ohledem na potřebu přivést do prostor světlo byla do střechy zabudovaná chmelařská okénka, která sice nebyla součástí původní stavby, ale ve zdejší oblasti jsou poměrně častá.

Další práce pak pokračovaly v areálu dvora. Zděné zbytky špýcharu byly zbaveny nových vrstev a opraveny. Zpočátku majitelé společně s Mgr. Janou Berkovu z NPÚ uvažovali o možném přemístění jiného historického špýcharu na původní místo toho zdejšího, žádný vhodný se ale nenašel. Podoba dnešního špýcharu vychází z dochovaných fotografií, popisu pamětníků a známých půdorysných rozměrů.

V roubené části došlo k vybudování dvou pokojů pro hosty, v přízemí pak zázemí restaurace. Ve sklípku vznikla vinárna. Ve stodole majitelé vybudovali fitness, energetické centrum celého areálu a v patře pak byt pro správce. Lodžie ve štítu byla zrušena a copilitové výplně nahrazeny dřevěnými, se zabudovanými okny skrytými za okenicemi. V areálu také vznikly nové stavby – hospodářské stavení, které navazuje na stodolu a sloužilo k chovu zvířat, a sauna. Obě stavby ale přesně zapadly do areálu a nijak neruší.

Po ukončení stavebních prací došlo také k revitalizaci okolí. Na pozemcích náležejících ke statku vznikla zahrada, kterou navrhl Ing. arch. Filip Zikmund. Veškeré úpravy a opravy objektů byly prováděny původní technologií – s využitím ručně tesaných trámů i dalších prvků či vymazávek pomocí směsí jílu, plev a slámy. Vše bylo navrženo a zpracováno poctivě, s citem pro detail a zároveň s pokorou, která k takovým projektům patří. To ovšem nebránilo využití moderních technologií, díky kterým zde vzniklo příjemné ubytování pro hosty a areál mohl bez problémů sloužit svému novému účelu.

Život po rekonstrukci Roubenky

Otevření penzionu s příznačným jménem Roubenka proběhlo v roce 2010 a svému účelu sloužil osm let. Poté se ho majitelé z organizačních důvodů rozhodli uzavřít, i když si ho hosté stihli oblíbit. Dnes Roubenku využívají majitelé a její brány se otevírají pouze příležitostně.

AUTOR ČLÁNKU: Martina Máta Nosková pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00